Přesně tak, přesně tak, přesně tak!

Naprosto souhlasím, já už jsem tu zkušenost měl, když jsem vypomáhal jako asistent trenéra u jednoho mého kamaráda (mimochodem bylo nám tehdy jen 19) vézt  9-leté děti. Jasně, byli jsme mladí a nezkušení, ale to, že se pravidelně při zápasech utrhovalo hned 7 rodičů s tím, že jejich děti nehrajou, byl opravdu vrchol Milionkrát jsem se jim v klidu snažil vysvětlit, že víme, co děláme, a že nevstavíme jejich synáčka jen proto, že nemá kondici a víc jak 10 minut na tom hřišti prostě nevydrží, atd. Vydržel jsem to 3 měsíce a bohatě mi to stačilo.

Vnuk hrál basket jako sportovní aktivitu bez ambicí vrcholového sportu. Prostě místo flákání nějaká rozumná činnost. Rodiče se účastnili sporadicky a většinou jsem na zápasy jezdil já. Překvapilo mě, že ve sportu, který nemá ambice hokeje, tenisu nebo fotbalu a nejde o miliony se vytratil základní pojem slušnosti. Ne u dětí, ale u rodičů. Sprosté nadávky a hádky s rozhodčím i mezi sebou jsou častým jevem. Bylo mě zle, když jsem viděl jak desetiletí špunti domlouvají svým rodičům, protože jim ještě zůstala čest v těle. Po zápase hovořím s chlapci, které vozím domů a s vnukem a oni z toho mají legraci.

Přesně tak... To je mimojiné důvod, proč zásadně a nikdy nesleduji žádné sportovní noviny, aktivity, deníky atd. Protože je mi z toho akorát smutno :-/

Ja myslim, ze je v poradku, ze rodice rozhoduji o tom, co a jak intenzivne jejich dite dela. Kdyz maji o vikendu jiny plan, tak behani s micem pujde stranou. Stejne tak je to i s frekvenci. Co ma co nejaky strejda z podkose rozhodovat o tom, jak jejich dite stravi odpoledne. Sportovat se ma pro radost a pro zdravi, vykon je druhotny

Když to ti rodiče berou takto, tak se pak ale nesmí divit tomu, že jejich ratolest nastupuje do zápasů méně (nebo vůbec) než ti, kteří to berou vážně.

Nejsem sice trenér, ale mám taky podobnou zkušenost. Můj bratranec byl protěžovaným fotbalovým snem mého strýce a tak ho strkali do klubů z horní i dolní okresní přebory a podobně. Nehrál špatně, na tréninky chodil, ale prostě do té první ligy se né a né dostat. Občas seděl na lavičce a střídal.

Ale pozor! Hrál zálohu. Ti co si myslí, že nejdůležitější hráč je střelec, není to až tak úplně pravda. Dělat zálohu je makačka, protože existují jen dvě situace - obrana a útok. Záloha dělá obě dvě najednou. Takže zatímco obránci a útočníci si vesele odpočívali, bratránek běhal po hřišti sem a tam jak "the bill".

Podle mě to byla od trenéra pocta a vyjádření důvěry, když ho nasadil do takové situace ke konci zápasu (aby byl čerstvý). Rodiče proto samozřejmě neměli pochopení...

zažíval jsem asi 5 let a pak usoudil, že mi to za ty nervy nestojí....když vám na zápas přijde polovina kádru, protože ten zbytek musel na chalupu, k babičce nebo že prší

. Karma