Děkuji, fakt pěkný článek .  I vtipný, psaný s velkým nadhledem. Jen mi připadá, že mnoho rodičů vůbec nepochopí, o čem píšete. 

Z jiného soudku, je to však až nápadně podobné: 

Mám dětský divadelní soubor, paráda, děti mají pěkný zájem se učit hrát divadlo a hudbu, dokonce tančíme, to vše se nám vejde do her. Výborná parta. Celý rok nacvičujeme pohádku, nemusím povídat, jak je to náročné, stejně je zkušenost nepřenosná. Když nastane premiéra, tak půl hodiny před začátkem mi maminka oznámí, že jsme se zpozdili a ona s ratolestí odjíždí na oslavu nějakých narozenin. Jedna z hlavních rolí, jak to bez ní odehrát, to tuhle paní nezajímá, vidí jen svůj zájem. Místo, aby se radovala z talentu své dcery, kupí akci na akci - podle toho pak vypadá náš život.

Pěkný den.

Já to mám takhle se řediteli firem, kteří si u mně přejí výuku angličtiny. Nejdřív se přou o počet lidí ve skupině, co nejvíc lidí, za co nejmíň peněz, logicky, pak o počet hodin,

( copak 60 min týdně není na pokrok dost?), pak o to, že chodit tam přece nemusí, vždyť je to jejich bonus a ne povinnost a pak, že se stále necítí dobře připraveni na FCE! Ta učitelka je nemožná! A podobně to má i moje kamarádka trenérka fitness s hubnoucími programy.....ale každá sranda něco stojí a něco se naučit je práce. Bohužel. Nedá se to koupit, ani ošulit, to ale blbům, včetně vašíkomatek, nedochází,

a co už jim vůbec nedochází, že u kolektivního sportu jsou něčeho součástí a musí to brát vážně. Jinak ať si pinkají míčem před barákem.

No pane super článek ale pro objektivní hodnocení také pohled z druhé strany. Můj syn dělá už hodně let sport a teď už je ve věku, kdy se to láme do profesionality a celá ta léta jsem s ním prožil v hledišti. Platil jsem nemalé příspěvky, spoustu peněz za dopravu a ubytování na ligu a různé turnaje a neskutečnou kupu peněz za sportovní výstroj a výzbroj. A za tu dobu jsem se třeba dočkal :

1. Dvojice trenérů, z nichž jeden cestou na zápas na Moravu se dokázal tak zlískat, že sotva stál a nemohl mluvit, zatímco ten druhý měl celý zápas u ucha mobilní telefon a něco důležitého řešil. Tato situace se opakovala poměrně často a pozastavovali se nad tím i rodiče soupeřů.

2. Trenéra renomovaného jména, který tehdejší pátou třídu dostal k trénování Áčka, aby mu mohli dát víc peněz. Nikdy před tím netrénoval děti a byl z nich tak vedle, že nebyl schopen ani dát dohromady sestavu tak aby to ty děti pochopily natož pak taktiku. Nikdo mu neřekl, že to nejsou malí dospělí ale děti a že se k nim musí chovat jinak. Za necelé dva roky si nebyl schopen zapamatovat ani jejich jména.

3. Taky mého syna trénoval tatínek jednoho ze spoluhráčů a jeho největším zájmem bylo, aby si jeho syn zahrál a nebylo vidět, že v mnohém nestíhá a tak se tempo i intensita treninku přizpůsobila tomu slabšímu, aby nezaostával. A ten je trénoval tři roky!

4.Díky tomu všemu jsem zaplatil sportoviště a navíc jsem svého syna trénoval sám po večerech a tyto tréninky nakonec navštěvovala i většina jeho spoluhráčů, kteří chtěli něco dokázat a tohle jim nestačilo.

5. Když pak jsme z tohoto oddílu odcházeli do lepšího, řekli si nehoráznou sumu za výchovné mého syna, kdybych nezaplatil, bylo by po kariéře. Když tak na to koukám za ta léta zpátky, tak skládám hold svému synovi, jeho talentu a pracovitosti, že přes všechny tyto peripetie to dotáhl tak daleko a dá se na něj dívat. To je pane pohled z odvrácené strany mince.

Nejlepší vtip, který jsem tady přečetl - Ty děti se chtějí bavit, chtějí se hýbat, ale nemají potřebu být první. 

Ale tak to víte, že to tak může být.... Pokud takových poskládáte deset a chodíte do tělocvičny šmrdlat florbal, je to paráda. Horší je, když se takový dostane třeba do hokejové třídy, kde jsou první dvě pětky šikovných a ambiciózních kluků. Za prvé - on sám v takovém prostředí trpí a jak píšu níže - těm ostatním funguje jako koule na noze.....

Pročítám si tady reakce a ve své podstatě rozumím a chápu všechny. Sám se nějakých dvacet roků motám kolem mládežnického hokeje, syna mám teď už v ELSD a ELJ. Zároveň taky ale jezdím enduro a navíc mí kamarádi vedou MTB klub. Takže snad k tomu něco napsat mohu.

Předně musím říct a to s plnou zodpovědností, že je obrovský rozdíl mezi sportem individuálním a kolektivním.To s tréninkovou a zápasovou morálkou co tu popsal autor blogu, je naprosto kritické v kolektivních sportech, v těch individuálních už méně. Tady platí bezezbytku - každý svého štěstí strůjcem..... Netrénuješ (nechodíš na tréninky), nemakáš, berešto všechno jako legraci? Ok, je to jenom a pouze tvůj problém....

Vnímám a chápu hromadu rodičů, kteří posíají děti na basket, fotbal nebo hokej proto, že chtějí aby se junior zapojil do kolektivu, pochopil zákonitosti hierarchie určité uzavřené skupiny lidí, naučil se respektovat autority a také nasákl samostatností. Kolektivní sport je k tomu ideální - děcko má náplň času, v šatně si musí najít svoje místo a snést občas nějaký ten ponižující kanadský žertík, na ledě (na hřišti) si taky musí vybojovat svoje místo, trenér je Bůh a když řekne "vraž hlavou do mantinelu" tak to synek udělá a tréninky a odjezdy na zápasy si řeší od útlého věku sám.... Co si jako rodič víc přát, navíc v době, kdy už tu není vojna a tak se možná denně v práci potkáváte s mladými, kteří jakoby spadli z jahody a nemají ani špetku z uvedeného???

II. - Zároveň je tu ale jeden moment, který málokterý rodič chápe a z toho pak vznikají právě ty třenice "geniální rodič vs. blbý trenér" - je to okamžik, kdy faktická "lopata" ničí úsilí a práci těm ostatním, co jsou jednoduše lepší a nebo to berou vážněji. Když si představím tu absolutní bezmoc a zmar kluka v tváři pod košíkem, protože za celou hodinu tréninku nedostal jedinou normální přihrávku nebo ten vztek poté co při nácviku klidně pětkrát po sobě nejsou schopni přejít přes modrou bez ofsajdu a to všechno jenom proto, že se mezi něma motá někdo, kdo na tohle výkonostně NEMÁ, je mi smutno. Jasně že takoví postupně odpadnou - většinou až sami pochopí a na rodičích si vydupou, že už ne! Ale tohle chvilku trvá a ta míra frustrace u těch co fakt chtějí a snaží se a proč to neříct - mají jistou míru talentu, tak ta je vážně bezmezná..... Rodiče takových odpadlíků pak v sobě dusí údajnou křivdu a někdy jí dají i volný průchod - pamatuju, jak otec jednoho takového systematicky asi rok po odchodu synka ze zimáku, oblepoval tento sprostými anonymy vytištěnými na domácí tiskárničce. To pak jednoho napadne, jestli se má nechat urážet nějakým idiotem a nejít radši k pokladně do supermarketu.....

Bohužel - málokterý rodič je schopný chladného uvažování s potřebným odstupem. Málokterý řekne - ok, nestíhá, je na čase to zabalit.... Spíš jsou plné tribuny rodinných příslušníků od biologických rodičů, přes prarodiče, strýčky a tetičky až po "tadydle-Mirka-co-to-kdysi-taky-hrával" a proti nim si jeden fakt blbý trenér připadá jako trpaslík....

Takže jo - sport jako nápň času a zábava. A byť primárně nemají mládežnické kluby v plánu vychovávat jenom Rosické, Veselé a Jágry, je potřeba si uvědomit, že vaše děcko má vůči ostatním v kolektivním sportu jasnou zodpovědnost. A vědět to taky musíte vy - rodiče.

Moje dcerka hraje florbal a presne vim, o cem mluvite, i kdyz az tak drsne to tam neni.... No nicmene presvedcil jsem pritelkyni, at mi jednu flakne, kdybych se stal takto 'chytrym rodicem' a kecal do toho trenerum 

Když to máte těžký. Vzpomínám si na jeden turnaj kam jsme jeli s fotbalem, tři dny to trvalo, a ano byl jsem levá noha týmu, ale že za tři dny jsem si nekopl ani jednou to už mi zpětně připadá jako trenérská zhůvěřilost. Tehdá mi to nevadilo, byl jsem s nějakými kamarády, ale představa že by tam byli rodiče mě poté trochu děsila. Brali jsme to jako zájmový kroužek a přestože jsem zájem a snahu měl tak jsem si moc nezahrál. Z pohledu trenéra naprosto korektní, z hlediska sponzora (rodič), myslím že od trenéra by bylo fér kdyby to řekl předem, "Michale vezmeme tě sebou ale jsi nový a nejspíš si zahraješ jen jestli se někdo zraní.". No prostě žádná problematika není jednostranná

A co kdyz rodice dite nepusti na zapas, protoze mu to nejde ve skole a musi se o vikendu ucit. Ani to neberete jako duvod k vynechani sobotniho poskakovani pod kosem ?

To je samozřejmě legitimní důvod. Nic však neomlouvá, pokud se to neoznámí předem a po zápasu se s "hehe" přijde za trenérem a ani se mu neomluví.

Víte, tohle je složitější, než to z vašeho článku vypadá. Jednak je třeba si uvědomit, že dnes vlastně neexistuje něco, čemu by se dalo říkat sportovní kroužek, tj. něco, co se dělá jen tak pro radost z pohybu a z dobré party. Prostě to dítě musí dělat ten sport naplno a nejlépe už se nevěnovat ničemu jinému, nebo je prostě odejito, v lepším případě je mu naznačena nadbytečnost. Tak to prostě je - po trenérech chtějí kluby výsledky a tak jim nezbývá, než je zase chtít po dětech. A děti samotné jsou jim ukradené. Dále je třeba si uvědomit, že si dnes rodiče musí často zaplatit úplně všechno, leckde včetně dresů, nemluvě o příspěvcích a nákladech na dopravu a proto mají občas pocit, že mají "právo" do toho "kecat". To, že to občas vypadá, že trénink slouží jako "odkladiště", když se nemá o dítě kdo postarat, není nic zvláštního. Už za nás, a to je mi přes 40, to často fungovalo přesně takto - abychom se nikde neflákali po ulicích. A dnes je ta doba pro mnohé daleko horší. Vezměte si, že leckde jsou příspěvky v řádech tisíců měsíčně a že aby rodiče mohli takové příspěvky platit (plus třeba výstroj), musí na ně někdy vydělat. Takže dítko je na tréninku a rodič vydělává. Chápu, že když někdo přijde s omluvou, že byl na chatě, může to člověka naštvat. Na druhou stranu pokud máte dost dětí, nevidím v tom problém kromě toho, že to dotyčný měl nahlásit předem. Pokud ale dost dětí nemáte, je to samozřejmě problém. Nicméně není to problém těch dětí - je to problém váš a klubu, kdy jste zřejmě podcenili nábor, nebo děláte něco špatně. Pryč jsou doby, kdy na trénink přišlo 30 dětí a vy jste si mohl vybrat svých 15 použitelných. Berte to tak, že tomu ty děti nechtějí věnovat veškerý volný čas a nemají ambice být v reprezentaci, nebo mistry světa. Jen se prostě nechtějí nudit.

Pokud najdu čas, napíši vám dopoledne své zkušenosti jak z pozice trenéra, tak rodiče. Věřte, že ta zkušenost z druhé strany je někdy k nezaplacení.

Chápu, že jste se z toho musel vypsat, já bych to dělat nemohl. Je jasné, že pro každého rodiče je jeho dítě geniální a nejlepší ve všem, ale někteří to vážně přehánějí. A když se jich sejde víc najednou, je to na granát do jejich středu.

také bych to asi nezvládl, bych ty rodiče asi poslal rychle do "píííííp".